Jeden ze zákládajících členů Strany zelených Milan Mátl se zamýšlí nad tím, co přinesly zelené strany do politiky a v čem se liší jejich politická filozofie od jiných stran.
Důraz na kvalitu života v dosavadním programu české SZ byl jistě oprávněný, ale podobně jako vyhlašovaná slušnost vystupování či korektnost v jednání neodlišuje SZ od jiných stran kvalitativně. Volič vnímá tyto parametry strany jako kvantitativní vyjádření vlastností či cílů, které mají ve větší či menší míře i strany jiné.
Do vzniku zelených stran se politické strany programově zabývaly jen vztahy uvnitř lidské společnosti, mezi jednotlivcem a společností, v lepším případě se snažily v praxi řešit filozofické otázky lidské (občanské) společnosti – otázky míry svobody jednotlivce, skupin a společnosti (státu), otázky rovnosti občanů, rozdělení majetku, moci apod.
Zelené strany přinesly do politiky – vědomě či nevědomě – zcela nový rozměr: vzájemný vztah lidské společnosti a prostředí považují za politicky stejně významný jako vztahy uvnitř lidské(ých) společnosti(í). Měřítkem práva okolí (přírody) na existenci je míra zachování diverzity, konkrétně zajištění žití a přežití všech druhů živých bytostí v přírodních (přirozených příp. alespoň quasipřirozených) podmínkách.
Zjednodušeně: nejde tedy již jen o lineární vztah jedinec – společnost, ale také o řešení soužití člověka a přírodního prostředí, o trojúhelník člověk – společnost – příroda.
Postulát o životním prostředí zřetelně odlišuje Zelené od jiných politických subjektů, protože deklaruje i právo ostatních živých bytostí na existenci a faktickou povinnost člověka, jejich druhovou existenci přinejmenším tolerovat a chránit. Současně z něj lze kvalitativně i kvantitativně vymezit minimální prostor, který musí být pro přežití druhů vyhrazen.
Požadavek na zachování alespoň současné různorodosti živých forem není jen pouhým gestem smířlivosti vůči jiným organismům. Je krajně potřebný i pro samotnou lidskou společnost a její přežití. S každým vymřelým druhem ztrácíme plnost života, estetiku forem či (nenávratně) dosud třeba neobjevenou možnost využití vlastností takového druhu pro naše vlastní stravovací či léčebné účely.
Od obecné podpory různorodosti se odvíjí celá řada zelených idejí, jako je snaha o zachování přírodní dynamické rovnováhy, důraz na přirozený vývoj a na trvale udržitelné žití společnosti, ochrana života, obecná podpora široké autonomie, sebeurčení a občanských svobod, antiglobalizace, odmítání plošného násilí (války, terorismus, diktatury, monopolismus), internacionalismus, podpora menšin, antirasismus, nekonzumní společnost.
Zachování diverzity úzce souvisí s dalšími cíli zelené politiky – rozšíření ekologického vzdělávání a myšlení do života společnosti, sociální spravedlnost, přímá demokracie.
Lze namítnout, že zelené myšlenky a cíle vycházejí z falešných premis, když z přírody vydělují člověka, který je přece neoddělitelnou součástí přírody. Ze sledování dějů minulých je ale zřejmé, že člověk se od svého přírodního prostředí oddělil sám nejpozději tehdy, když Newtonovi (prý) spadlo na hlavu jablko a on spočítal, že jeho rychlost a tedy i hybnost se zdvojnásobila se čtvercem vzdálenosti, spíš ale už tehdy, když pračlověk rozdělal první oheň, nejpravděpodobněji ale už když Adam ukradl v ráji první jablko poznání.
(Pozn.autora: jablko je vino v každém případě)
Šumperk 1.května 2017