V olomouckém prostředí se v posledních letech čile debatuje o kvalitě výstav Flora Olomouc. Dřívější chlouba Olomouce po mnoho let kvalitativně stagnovala (často připomínala spíše bleší trh) a návštěvnost nebyla valná. V posledních letech se však ledy začaly pomalu hýbat a koncepce výstav se postupně měnila. Slibný rozvoj pak zabrzdil covid. Přípravy na letošní jarní Floru tak provázela nemalá očekávání. Jak to nakonec dopadlo?
Prvně je třeba říci, že vlajková loď Flory, jakási alfa a omega, u níž veškeré hodnocení začíná, tedy ústřední výstava v hlavním pavilonu A, se velmi povedla. Expozice Kláry Franc Vavříkové s podtitulem Království barev byla nápaditá a prostorově zajímavé rozvržená do kompozice chrámu. Pochvalu si rozhodně zaslouží i skutečnost, že veškerý materiál použitý pro výstavu bude moci být zkompostován. Použité řezané květiny byly vždy umístěny do skleněných váz s vodou a nebyla použita aranžovací hmota. Tato expozice rozhodně nebyla strnulá či zkostnatělá.
Pozitivně lze vnímat i to, že do hlavního pavilonu se více méně daří umisťovat tematické stánky, které si to zaslouží, neboť jsou věcně zajímavé či inovativní. Konkrétně se jednalo například o prodejce mechových obrazů, vertikálních zahrad a zelených stěn, hydrogelů či kuchyňských nádob pro domácí pěstování či kompostování. Značný prostor též zaujali soukromí hospodáři s ukázkou svých produktů (např. z kopřiv, levandule apod.) a profesní organizace Asociace soukromého zemědělství.
Dlouhodobou kritiku si v minulosti vysloužila oblast gastronomie. I zde viditelně pokračuje trend rostoucí kvality nabídky. Areál gastrozóny za pavilonem A byl před výstavou obohacen o další sedací plochy, došlo k částečnému zpevnění povrchu a přibyly nové stálé stánky. Co se týče těch dočasných, v této zóně se nacházely vesměs ty, které nabízely relativně kvalitnější pokrmy. Tradiční langoše, guláše, nudle, klobásy a jiné silně mastné produkty sice z Flory zcela nezmizely, ale jsou koncentrovány na druhém konci areálu u jezírka. Toto řešení se jeví jako rozumný kompromis, neboť nelze zavírat oči před tím, že klientela si tyto pokrmy nadále žádá a ne každý návštěvník je ochoten zaplatit 200 Kč za burger. Co se týče často kritizovaných „netematických stánků“ s ponožkami, žehličkami apod., těch skutečně oproti předchozím letům ubylo, na druhou stranu i v tomto případě není nejmoudřejší přát si jejich úplné vymizení, jelikož Flora od nich inkasuje peníze, které pomáhají celkovému finančnímu výsledku.
V neposlední řadě zmiňme návštěvnost. Na přesná čísla si budeme muset počkat, ale už během výstavy se mluvilo o tom, že je počty návštěvníků jsou uspokojivě vysoko, čemuž jistě napomohlo i teplé a slunečné počasí. Velmi důležitá je i demografie. Aby z Flory nebyl vymírající skanzen, je třeba pracovat na lákání mladých lidí a rodin s dětmi, kteří by doplňovali tradiční návštěvníky z řad seniorů. Subjektivní dojem v této oblasti byl též pozitivní, nicméně téma přiblížení výstav mladší generaci, například formou doprovodného programu, jistě zůstane tématem i nadále. Na venkovním pódiu například hrály vesměs jen country kapely.
Přestože Flora Olomouc se nachází v určitém transformačním období a v mnoha výzvách ještě nemá vyhráno, trend se zdá být pozitivní a organizátorům je třeba za postupné rozhýbávání výstav poděkovat.