Na konci listopadu byla zveřejněna první výzva z prostředků široce diskutovaného Národního plánu obnovy, a to prostřednictvím Národního programu Životního prostředí. Samosprávy a jejich příspěvkové organizace tak budou moci od ledna žádat o nemalé peníze zejména na realizaci prvků tzv. modrozelené infrastruktury, jinými slovy na „udržitelné a efektivní hospodaření s vodou v obcích“.
Ve městech tak bude možné realizovat opatření, jako jsou zasakovací pásy, průlehy, retenční nádrže, zelené střechy či (polo)propustné povrchy, a ve většině případů je ze 100% zaplatí EU. Taková šance se jen tak opakovat nebude. Je to jedinečná příležitost, jak s minimálními finančními náklady výrazně modernizovat městskou infrastrukturu a připravit sídla na již probíhající dopady klimatických změn (tepelné ostrovy a přehřívání povrchů, prašnost, přívalové deště vedoucí v kombinaci s nepropustnými povrchy k přetížení kanalizací a s tím souvisejícím nákladům na jejich opravy apod.).
Město Olomouc, které má již bezmála dva roky zpracovanou kvalitní studii (blíže jsme o ní psali zde) na rozvoj modrozelené infrastruktury, jež vznikla pod vedením uznávaného odborníka Ing. Jiřího Vítka, by tak nyní mělo ukázat, zda to s moderním hospodařením s vodou myslí vážně a má připravený zásaobník projektů, které jen čekají na realizaci, anebo zda zaspalo a potenciál tohoto materiálu bude (jak se to často s koncepčními dokumenty děje) nevyužit.
Peníze z EU si rozdělí ti, kteří jsou aktivní a své investiční záměry mají dopředu připraveny. Nechme se tedy překvapit, jestli mezi ně bude patřit i Olomouc.
Spolupředseda Strany zelených v Olomouckém kraji
(Úvodní obrázek byl převzat z dokumentu „Hospodaření se srážkovými vodami – Cesta k modrozelené infrastruktuře“, který si objednalo a schválilo město Olomouc)